Za tempem se skrývá víc než jen kondice
Psychologové se už léta zajímají o to, co tempo chůze vypovídá o našem zdraví. Teď se k tomu přidává další rovina: způsob, jakým chodíte, toho prozrazuje překvapivě mnoho o vašem charakteru, způsobu myšlení a o tom, jak přistupujete k času a cílům.
Proč psychologové věnují takovou pozornost tempu chůze
Dlouho bylo chůze vnímána čistě prakticky – prostě se přesunete z bodu A do bodu B. Vědci ji dnes ale chápou jako vzorec chování, který odhaluje, jak člověk přistupuje k životu. Roli nehraje jen věk, zaneprázdněnost nebo fyzická kondice, ale také osobnost.
Ve městech je rozdíl snadno viditelný. Jeden člověk kráčí pevným krokem, pohled upřen dopředu, nikoho nepouští před sebe a všechny předchází. Druhý se zastavuje u každé výlohy, rozhlíží se a zdá se, že nikam nespěchá. Podle psychologů tyto dva extrémy často reprezentují dva odlišné mentální styly.
Vaše tempo chůze nesouvisí jen s vaším tělem, ale také s vaší hlavou – říká něco o tom, jak přemýšlíte, plánujete a přijímáte rozhodnutí.
Více studií ukazuje, že přirozené tempo chůze daného člověka souvisí s opakujícími se rysy jeho osobnosti. Jde například o to, jak si stanovuje priority, jak vychází s ostatními a jak se rozhoduje v každodenních situacích.
Jedna vlastnost, kterou rychlí chodci sdílejí překvapivě často
Společným jmenovatelem u lidí, kteří přirozeně kráčí svižně, je vysoká míra svědomitosti – v psychologii označovaná jako „conscientiousness". Jde o jeden z pěti velkých rysů osobnosti, který se opakovaně objevuje v mnoha výzkumech.
Kdo v této vlastnosti skóruje vysoko, ten obvykle:
- rád plánuje dopředu a udržuje přehled
- pracuje strukturovaně a věci dotahuje do konce
- dodržuje závazky a bývá dochvilný
- snadno se soustředí na jasně stanovený cíl
Rychlí chodci si prý lépe rozvrhují čas, jednají cílevědoměji a vědoměji nakládají se svým dnem. Jejich způsob chůze k tomu přirozeně sedí: žádné oklikami, žádné otálení, rovnou k cíli.
Pro mnoho rychlých chodců je „prostě to udělat" nejen logické, ale skoro samozřejmé. Jejich krok odráží jejich plán.
Víc než jen rychlost: co ještě charakterizuje rychlé chodce
Extraverze, energie a zájem o kontakt s lidmi
Psychologové u rychlých chodců často zaznamenávají vyšší míru extraverze. Nejde jen o to, že rádi mluví, ale také o jejich energii a pozornost obrácenou navenek.
Lidé, kteří kráčí razantním krokem:
- bývají v sociálních situacích energičtí
- snadněji navazují kontakty a spolupracují
- dobře se cítí v dynamickém prostředí
- méně sklouzávají k uzavírání se do sebe a přemítání
Tato vnitřní pohoda je znát. Člověk, který se méně zabývá negativními myšlenkami, chodí doslova lehčeji a sebejistěji. To se projevuje na kroku: plynulý, cílený, bez zbytečného váhání.
Otevřenost vůči novým zkušenostem
Zajímavé je také to, že rychlí chodci jsou častěji otevřeni novým podnětům a plánům. Ne nutně bezohledně, ale zvídavě a s tendencí k akci. Spíše řeknou „pojďme to zkusit" než „třeba někdy jindy".
Tato kombinace – zvídavost a rozhodnost – způsobuje, že nezůstávají zakyslí v pochybnostech, ale prostě jdou. Doslova i v přeneseném slova smyslu.
Sebedůvěra a ambice jsou součástí vašeho kroku
Vedle svědomitosti a extraverze se u rychlých chodců opakovaně objevuje další dvojice: sebejistota a ambice. Ta se neprojevuje jen v kariéře, ale i v drobných každodenních rozhodnutích.
Psychologové to spojují se třemi charakteristickými rysy chování:
| Rys | Co vidíme v každodenním životě |
|---|---|
| Sebedůvěra | Člověk přebírá iniciativu, nebojí se určovat směr a nenechá se snadno odradit. |
| Rozhodnost | Rozhodnutí se donekonečna neodkládají – volba padne a člověk jedná. |
| Ambice | Efektivita je na prvním místě: raději cíleně vpřed než ztrácet čas oklikami. |
Pro mnoho rychlých chodců je chůze prodloužením jejich mentálního nastavení: dopředu, rozhodnout se, jednat.
Jejich tempo tedy odráží širší vzorec: oceňují pokrok, jasnost a efektivitu. Chodník se pro ně stává téměř metaforou jejich diáře – minimum zbytečně promeškaného času, soustředění na to, co je třeba zvládnout.
Znamená pomalá chůze, že je člověk „horší"?
Před takovým závěrem psychologové důrazně varují: rychlé či pomalé tempo vypovídá o tendencích, nikoli o hodnotě člověka. Pomalejší krok může stejně dobře patřit k cenným vlastnostem, jako je pečlivost, rozvážnost nebo kreativita.
Pomalý chodec může například:
- vnímat více detailů ve svém okolí
- snadněji dospívat k originálním nápadům při chůzi
- vědoměji si užívat malé chvíle
- vyzařovat klid v stresových situacích
Roli hrají také věk, bolesti, únava, ruch na cestě nebo kulturní zvyklosti. Někdo, kdo spěchá na pracovní pohovor, může o víkendu hodiny klidně bloudit po vřesovišti. Osobnost a kontext se neustále prolínají.
Jak tyto poznatky využít v každodenním životě
Všimněte si svého „výchozího tempa"
Otázka není tolik „Chodím rychle nebo pomalu?" ale spíše „Jaké tempo mi přijde přirozené za normálních okolností?" Toto výchozí tempo může napovědět, jak přistupujete k času, cílům a podnětům.
Položte si například tyto otázky:
- Automaticky zrychlím, když mám před sebou konkrétní úkol?
- Všímám si, že mě pomalí lidé přede mnou snadno iritují?
- Nebo vědomě volím klid, i když se vše kolem mě žene?
- Mění se moje tempo chůze podle toho, zda jsem ve stresu, nebo naopak uvolněný?
Odpovědi vypovídají o vašem mentálním vzorci. Není to dobré ani špatné – je to ale užitečná informace pro lepší sebepoznání.
Tempo chůze jako nástroj, ne jako nálepka
Váš způsob chůze může být praktickým signálem. Kdo chodí vždy ve spěchu, možná zpozoruje, že se tato energie přelévá i do práce, vztahů a volného času. To může přinášet výsledky, ale i napětí. Naopak chronicky pomalé tempo může někdy signalizovat vyčerpání nebo nedostatek motivace.
Vědomé sledování tohoto signálu umožňuje korekci. Rychlý chodec může záměrně zpomalit, aby zmírnil stres. Pomalejší chodec si naopak může občas přidat, aby získal více energie a konkrétněji se chopil svých cílů.
Co ještě říká výzkum o chůzi a duševním zdraví?
V širším výzkumu se chůze opakovaně ukazuje jako zrcadlo těla i mysli. Razantnější krok pravidelně souvisí s lepší kondicí, nižším rizikem kardiovaskulárních onemocnění a delší délkou života. To činí tempo chůze zajímavým i pro lékaře, například při sledování starších pacientů.
Vědci navíc zjišťují, že chůze jako taková – bez ohledu na tempo – může mít silný vliv na náladu a stres. Už po krátké procházce se mění aktivita v určitých oblastech mozku spojených s napětím a přemítáním. Kdo chodí, tedy nepřesouvá jen své tělo, ale také svou pozornost.
Praktické využití je nasnadě. Pracovní týmy, které se procházejí místo sezení na poradách, zažívají rychlejší rozhodování a větší kreativitu. Rodiče, kteří si vyrazí s dítětem na procházku, si všímají, že rozhovory plynnou snáze. Ve všech těchto situacích hraje tempo roli – stejně jako samotný pohyb.
Kdo tyto poznatky vědomě využije, může experimentovat: jednou záměrně dojít do obchodu svižnějším krokem a vyzkoušet, jaké to přináší pocity cílevědomosti. Jindy si dopřát večerní procházku lenivým tempem, aby se pročistila hlava. Váš krok tak přestane být jen výrazem vašeho charakteru – stane se nástrojem, se kterým můžete aktivně pracovat.
