V katalánském předměstí se nelegální obsazování nemovitostí vymklo tak z rukou, že běžné nájemní byty jsou tam dnes v menšině.
Co začalo jako dočasné opatření na ochranu lidí před vystěhováním, přerostlo v plnohodnotnou bytovou krizi. Squatteři, organizované gangy a zoufalí majitelé nemovitostí, kteří se snaží prodat svůj majetek se značnou slevou — to je každodenní realita tamních ulic.
Protievikční zákon z roku 2020 otevřel dveře vlně squatterů
V roce 2020 zavedla španělská vláda Pedra Sáncheze nouzový dekret, který výrazně omezil vystěhovávání nájemníků. Záměr byl jasný — chránit zranitelné obyvatele v době ekonomických a sociálních potíží. V praxi však této příležitosti rychle využili squatteři i organizované kriminální skupiny.
Majitelé, jejichž dům nebo byt někdo obsadí, se ocitají v pomalém a složitém právním procesu. Advokáti varují, že soudní řízení může trvat měsíce, někdy i roky. Po celou tu dobu squatter v nemovitosti bydlí — zpravidla bez placení nájmu a bez jakékoli náhrady škody.
Pro mnoho majitelů nemovitostí se investice na penzi mění v noční můru plnou soudních sporů, nákladů a bezesných nocí.
Podle španělských médií se neoprávněné obsazování bytů dotklo již stovek tisíc majitelů. Škody přitom nejsou jen finanční. Mnoho lidí trpí dlouhodobým stresem, cítí se ohroženi a ztrácejí důvěru ve státní instituce.
Realitní platforma označuje nemovitosti jako „nelegálně obydlené"
Velká španělská realitní platforma Idealista, svým způsobem obdoba českých realitních serverů, zavedla speciální filtr, který uživatelům umožňuje zjistit, zda je daná nemovitost nelegálně obsazena. To není marginální detail — u obsazených bytů totiž prodejní cena dramaticky klesá.
- Prohlídky jsou téměř nemožné, protože squatteři dveře prostě neotevřou.
- Kupující si jsou vědomi, že přebírají zdlouhavý právní boj.
- Banky se zdráhají poskytovat hypotéky na sporné nemovitosti.
- Pojišťovny účtují vyšší pojistné nebo odmítají krytí úplně.
Prodejci, kteří roky šetřili na druhý byt či investiční nemovitost, jsou nuceni nabízet svůj majetek hluboko pod tržní cenou. V některých případech výtěžek z prodeje nestačí ani na splacení zbývajících úvěrů.
Čtvrť Lamina Yamala jako symbol rozvráceného trhu
Oblast, která se stala symbolem celé krize, leží v regionu Maresme severně od Barcelony — včetně čtvrti, kde vyrůstal fotbalový talent Lamine Yamal. Podle dat platformy Idealista je zde na prodej 465 nelegálně obsazených nemovitostí, zatímco regulárních nájemních bytů je k dispozici pouhých 274.
Katalánský poslanec Cristian Escribano ze strany Partido Popular v Mataró popisuje čtvrti jako Rocafonda a Cerdanyola jako „prakticky opuštěné státní správou". Kreslí obraz ulic, kde gangy rozhodují o všem — prodávají klíče od prázdných bytů a zastrašují místní obyvatele.
Velká část obyvatel těchto čtvrtí žije pod hranicí chudoby. Nemají úspory, jen obtížně dosáhnou na úvěr a mají malou šanci získat sociální bydlení jinde. Odejít pro ně prostě není reálná možnost — jsou uvězněni ve čtvrtích, kde se životní podmínky neustále zhoršují.
Strach, obtěžování a vysychající nájemní trh
Obyvatelé si stěžují na noční hluk, zastrašování ve společných prostorách domů a trvalý pocit nebezpečí. Starší lidé se večer bojí vyjít sami ven. Majitelé bytů, kteří tam stále sami bydlí, sledují, jak jejich nemovitost rok od roku ztrácí na hodnotě.
Regulérní nájemní trh proto vysychá: kdo se může odstěhovat, udělá to. Soukromí pronajímatelé se čtvrti vyhýbají. Noví investoři se zaměřují výhradně na výhodné nákupy squatterských nemovitostí, čímž celou nerovnováhu ještě prohlubují.
Barcelonský problém, katalánská krize
Masivní nelegální obsazování bytů netrápí jen region Maresme — potýká se s ním i samotná Barcelona. Místní organizace a majitelé nemovitostí obviňují městskou radnici z toho, že pravidla v praxi nahrávají squatterům, nikoli lidem, kteří řádně splácejí hypotéku nebo platí nájem.
Stovky obsazených bytů jsou otevřeně nabízeny k prodeji. Realitní makléři inzerují s formulací „nemovitost s právní situací" — to je zastřený způsob, jak dát najevo, že v bytě již někdo bydlí bez souhlasu majitele. Kupující pak spekuluje na pozdější vyklizení.
Pro část prodávajících jde o tvrdou ránu. Přicházejí o desítky tisíc eur a jejich životní úroveň klesá. Penzijní plány postavené na příjmech z nájmu nebo růstu hodnoty nemovitosti se hroutí jako domeček z karet.
Obsazený byt jako nový investiční produkt
Podle mluvčího platformy Idealista Francisca Iñarety je počet obsazených nemovitostí tak vysoký, že tvoří samostatnou kategorii na realitním trhu. Vznikají malé specializované investorské skupiny zaměřené právě na tyto problematické nemovitosti.
Jejich strategie připomíná rizikové investování: koupit levně, podstoupit právní boj a doufat, že po vyklizení bude možné byt normálně pronajmout nebo prodat. Kdo uspěje, vydělá slušné peníze. Kdo uvízne v nekonečných řízeních, prodělá.
Jakmile se squatterské byty stanou samostatným investičním produktem, je to jasný signál, že právní ochrana vlastníků se vážně vychýlila z rovnováhy.
Iñareta proto volá po zásadní reformě právních předpisů. Stát by podle něj měl být schopen rychleji zasahovat proti nelegálnímu obsazování a stanovit jasnější hranici mezi sociální ochranou a čistým zneužíváním systému.
Jak mohlo squattování ve Španělsku právně tak vybočit z mezí
Ve španělském právním prostředí hraje roli ještě jeden faktor: kdo v nemovitosti dostatečně dlouho pobývá bez vyrušení, může si za určitých okolností nárokovat určitá práva — v závislosti na konkrétní situaci a vlastníkovi. Kriminální skupiny tato pravidla dobře znají a systematicky jich zneužívají.
Vyhledávají prázdné nemovitosti — často ve vlastnictví bank nebo investičních fondů — a nastěhují do nich lidi. Někdy vybírají peníze za klíče, jindy inkasují „nájem", aniž by skutečný majitel viděl jediný cent. Pro sousedy je pak obtížné vůbec rozpoznat, kdo má právně navrch.
Místní policejní složky opakovaně přiznávají, že mají velmi omezený prostor k manévrování. Bez jasného soudního příkazu riskují policisté při vyklizení nemovitosti stížnosti. Práh pro zásah je proto vysoký, zatímco okolní obyvatelé zoufalí čekají na pomoc.
Důsledky pro zájemce o bydlení a celé čtvrti
Pro běžné zájemce o bydlení ve Španělsku — zejména mladé lidi a rodiny se středními příjmy — celá situace vše jen komplikuje. V regionech jako Katalánsko je poptávka po nájemním bydlení již tak velká kvůli turismu, expatům a nedostatku nové výstavby. Když navíc celé bloky domů sklouznou do šedé zóny nelegálního obsazování, regulérní nabídka se dále smršťuje.
Města přicházejí i o daňové příjmy, protože část neformálního nájemného se nikde nevykazuje. Peníze, které by normálně plynuly na údržbu ulic, osvětlení nebo komunitní centra, jednoduše zmizí. Kvalita života klesá a pod tlakem se postupně ocitají i školy, obchody a zdravotnická zařízení.
Co tato situace říká o širším evropském trhu s bydlením
Případ Maresme a Barcelony názorně ukazuje, jak rychle se může ochranné opatření pro zranitelné nájemníky zvrhnout v chaos, pokud chybí účinné vymáhání práva a jasně nastavené hranice. Evropské země — včetně České republiky — řeší stejné základní otázky: jak předejít bezdomovectví, aniž by se podkopala práva poctivých vlastníků nemovitostí?
Pro tvůrce politik přináší španělský případ konkrétní poučení. Rychlá a transparentní soudní řízení, jasná evidence prázdných nemovitostí a cílená sociální pomoc lidem ohroženým bezdomovectvím — to jsou klíčové stavební kameny funkčního systému. Tam, kde tyto prvky chybí, vzniká prostor pro gangy, které z chaosu těží.
Pro obyvatele problematických čtvrtí je každodenní realita méně abstraktní. Chtějí hlavně klid na ulici, nájemní smlouvu, která má skutečnou váhu, a jistotu, že jejich investice se ze dne na den nepromění v právní minové pole. Dokud se to nezmění, španělské čtvrti s více squaty než nájemními byty zůstanou znepokojivě běžným jevem.
