Rodina v šoku: téměř 700 eur měsíčně za auto, které stojí na parkovišti
Při přípravě na přestěhování do pečovatelského domu rodina zjistila něco otřesného. Muž, kterému říkejme Max, platí každý měsíc stovky eur za leasing výkonného Citroënu C4 – přestože řídit ani nesmí, ani nemůže.
Maxovi je 94 let, žije ve městě na okraji Provence. Jeho zdraví se v posledních letech výrazně zhoršilo. Sedí na invalidním vozíku, bydlí v domově se zvláštním režimem a řidičský průkaz musel odevzdat. Přesto mu každý měsíc mizí z účtu téměř 700 eur za leasing Citroënu C4 – poměrně výkonného automatu se zhruba 130 koňmi a katalogovou cenou přes 34 000 eur. Auto mezitím tiše stojí na parkovišti.
O existenci smlouvy se rodina dozvěděla náhodou. Maxův vnuk procházel papíry v rámci příprav na přestěhování do pečovatelského domu a předpokládal, že dědeček auto kdysi prostě koupil.
Teprve když prošel dokumenty jeden po druhém, vyplula na povrch leasingová konstrukce – uzavřená ve věku 92 let, s dobou trvání až do roku 2027.
Po podrobnějším prostudování smluv vyšlo najevo ještě více. Vedle samotného leasingu má Max sjednánu celou řadu doplňkových pojištění, z nichž část podle rodiny pro člověka jeho věku a zdravotního stavu postrádá jakýkoli smysl.
Smlouva podepsána ve 92 letech – bez krytí invalidity nebo úmrtí
Nejbolestivější zjištění pro rodinu? Žádné ze sjednaných pojištění nekryje přesně tu situaci, která nastala. Neexistuje žádné funkční pojištění invalidity, jež by převzalo splátky v případě, že Max přestane být schopen řídit. Stejně tak chybí pojištění pro případ smrti, které by smlouvu automaticky ukončilo.
Shrnutí klíčových faktů:
- Leasing uzavřen ve věku 92 let
- Měsíční splátka: téměř 700 eur
- Vůz: Citroën C4 automat, přibližně 130 koní, hodnota přes 34 000 eur
- Doba trvání smlouvy: do roku 2027
- Bez funkčního pojištění invalidity nebo úmrtí
Část doplňkových pojištění se rodině podařilo zrušit. Hlavní smlouva však zůstává neotřesitelná – právně jednoduše běží dál až do zaplacení poslední splátky, nebo dokud nebude auto odkoupeno za nemalou sumu přesahující 20 000 eur.
Pečovatelský dům, invalidní vozík, žádný řidičák – leasing přesto pokračuje
Od podpisu smlouvy se Maxova situace naprosto změnila. Lékaři potvrdili, že se bezpečně nemůže účastnit silničního provozu. Žije v pečovatelském domě a je zcela závislý na pomoci druhých.
Rodina shromáždila lékařské zprávy od uznávaných lékařů, z nichž jasně vyplývá, že řízení nepřipadá v úvahu. S těmito dokumenty zamířila k místnímu dealerovi v naději na předčasné ukončení smlouvy, nebo alespoň na nové podmínky.
Vzkaz pro dealera byl jednoznačný: zákazník není fyzicky ani duševně schopen používat produkt, za který platí.
Podle vnuka autosalon starého pána dobře znal. Pravidelně tam zajížděl kvůli opravám po drobných nehodách a škrábancích. Rodina proto tvrdí, že prodejci věděli o jeho klesající způsobilosti k řízení i o jeho zranitelném zdravotním stavu.
Dealer trvá na smlouvě a argumentuje diskriminací
Přesto dealer odmítá leasingovou smlouvu zrušit. Podle rodiny se společnost opírá o dvě hlavní argumenty:
| Stanovisko dealera | Důsledek pro rodinu |
|---|---|
| Zákazník byl při podpisu právně způsobilý | Smlouva platí až do konce v roce 2027 |
| Věk nesmí být důvodem k odmítnutí smlouvy – to by mohlo být považováno za diskriminaci | Dealer nevidí důvod žádat další záruky ani informovat rodinu |
| Neexistuje povinnost informovat příbuzné nebo rodinu | Nikdo z Maxova okolí o smlouvě nevěděl, dokud neprostudoval veškerou dokumentaci |
| Předčasné ukončení je možné pouze úplným odkupem vozidla | Odkupní cena přes 20 000 eur, navíc k již zaplaceným splátkám |
Rodina to považuje za morálně nepřijatelné a hovoří o zneužití zranitelnosti. Pokládá za nezodpovědné, že byl takto výkonný vůz na dlouhodobý závazek smluvně svěřen člověku přes 92 let – bez jakékoli kontroly jeho skutečné způsobilosti řídit nebo finanční schopnosti splácet.
Právníci vidí širší problém: mezera v ochraně seniorů
Případ se dotýká zásadnější, obecně rozpoznatelné otázky: jak daleko sahá vlastní odpovědnost starších spotřebitelů při velkých finančních rozhodnutích a kde začíná povinná péče firem o zákazníky?
Právníci v podobných případech upozorňují na několik klíčových bodů:
- Senioři zůstávají právně způsobilí, dokud není soudem ustaveno opatrovnictví nebo správa majetku.
- Smlouvu lze zpětně napadnout, pokud došlo ke zneužití okolností nebo pokud je zjevně nepřiměřená.
- Důkazy o klesajících duševních schopnostech v době podpisu hrají při posuzování zásadní roli.
- Firmy mají povinnost péče – zvláště tehdy, kdy existují signály, že zákazník je zranitelný.
Maxova rodina zvažuje právní kroky, pokud jednání s dealerem nevede k žádnému výsledku. Vidí podstatné argumenty v kombinaci vysokého věku, známých zdravotních problémů a vysoké měsíční splátky, která výrazně zatěžuje jeho důchod.
Jak mohou rodiny podobným situacím předejít?
Tento příběh odhaluje bolestivou realitu: mnoho rodin se dozví o finančních závazcích staršího příbuzného teprve tehdy, kdy je vlastně již pozdě. Existují však způsoby, jak rizika snížit.
Otevřený rozhovor o penězích a smlouvách včas
Pro mnoho seniorů je těžké mluvit o svých financích. Chtějí zůstat samostatní a nechtějí zatěžovat ostatní. Právě brzký a otevřený rozhovor však dokáže předejít velkým problémům. Stojí za to se zeptat:
- Existují nějaké aktivní leasingové nebo splátkové smlouvy na auta či jiné drahé věci?
- Jak dlouho ještě tyto smlouvy trvají?
- Jsou k nim přiřazena pojištění zdraví, invalidity nebo úmrtí – a co přesně kryjí?
- Je tu důvěryhodná osoba, která může dohlížet na velká finanční rozhodnutí?
Kdo zpozoruje, že starší příbuzný má čím dál častěji drobné nehody, obtíže s papírováním nebo zapomíná, měl by ho raději doprovázet k dealerovi, do banky nebo za poradcem.
Právní a praktické nástroje ochrany
Vedle osobního dohledu mají rodiny k dispozici i formální prostředky. Například:
- Plná moc: dokument, jímž senior opravňuje dítě nebo partnera jednat v určitých finančních záležitostech jeho jménem.
- Opatrovnictví nebo správa majetku: ustanovena soudem, kdy opatrovník dohlíží na finanční rozhodnutí osoby, která je sama není schopna činit.
- Konzultace s notářem: k probrání budoucích scénářů – například co se stane se smlouvami v případě nemoci nebo přijetí do pečovatelského domu.
Finanční instituce a leasingové společnosti mohou ze své strany zvažovat zavedení dodatečných kontrol u zákazníků vyššího věku – aniž by sklouzly k věkové diskriminaci. Například povinný druhý účastník jednání, lhůta na rozmyšlenou s informováním rodiny nebo standardní doložka o ukončení smlouvy při dlouhodobé invaliditě.
Maxův případ ukazuje, jak může zdánlivě „běžná" leasingová smlouva přerůst ve finanční mlýnský kámen pro zranitelného seniora i jeho blízké. Větší transparentnost, přísnější povinná péče o zákazníka a spravedlivější přístup k věku a zdravotnímu stavu mohou oběma stranám ušetřit mnoho trápení.
