Alergie jsou na vzestupu, zejména ty dýchacích cest
Alergie se staly téměř součástí každodenního života. Ve Francii trpí odhadem pětina až čtvrtina obyvatelstva nějakou alergickou poruchou. Nejčastější jsou alergie dýchacích cest — senná rýma a alergické astma. Situace v dalších evropských zemích je srovnatelná: miliony lidí trápí pylová sezóna nebo přecitlivělost na roztoče a zvířecí srst.
Astma a alergie dýchacích cest vznikají tehdy, když imunitní systém reaguje nepřiměřeně silně na látky, které jsou ve skutečnosti zcela neškodné. Mezi nejčastější spouštěče patří:
- pyl stromů, trav a rostlin
- roztoči ukrytí v matracích a kobercích
- kožní šupinky a chlupy domácích zvířat
- spory plísní ve vlhkých prostorách
Podle vědců se tělo jednoduše „mýlí" — nevinný podnět vyhodnotí jako závažnou hrozbu a spustí plný imunitní arzenál. Výsledkem je zánětlivá reakce v dýchacích cestách provázená kýcháním, svěděním očí, dušností a pískavým dýcháním.
Vědci testují překvapivý přístup s mikroby
Tým pod vedením Gérarda Eberla a Lucie Peduto z Institut Pasteur a Inserm zkoumal, zda mohou mikroby samy pomoci zklidnit takto vykolejený imunitní systém. Nepůjde o žádnou infekci — záměrem je využít bezpečné, mrtvé fragmenty mikrobů.
V myších experimentech byly plíce vystaveny neinfekčním částečkám virů nebo bakterií. Tyto kousky organismus nemohou nijak poškodit ani ho nakazit, přesto je imunitní systém rozpozná. Výsledkem je imunitní odpověď tzv. „typu 1" — klasická reakce typická pro skutečné virové a bakteriální infekce.
Cíleným vystavením plic mikrobním fragmentům vzniká jakési tréninkové cvičení pro imunitní systém — bez toho, aby zvíře onemocnělo.
Myším bylo následně podáno konkrétní alergenní substance, která by za normálních okolností vyvolala silnou alergickou odezvu. Výsledek vědce překvapil: zvířata zůstala po dobu nejméně šesti týdnů téměř zcela chráněna před tímto alergenem.
Bez mikrobů se plíce naopak staly přecitlivělými
V kontrolní skupině — u myší vystavených pouze alergenu bez mikrobních fragmentů — se stalo pravé opak. Jejich plíce se naprogramovaly na přecitlivělost. Při dalším setkání se stejným alergenem zaútočil imunitní systém ještě prudčeji, zánětlivá reakce zesílila a příznaky se zhoršily.
Tam, kde byly přítomny mikrobní fragmenty, k této reakci nedošlo. Plíce se zdánlivě naučily, že i když do nich něco vstoupí, není nutné spouštět alergickou paniku.
Dlouhodobá ochrana, i bez současného alergenu
Vědci šli ve svém výzkumu ještě dál. Nechali myši nejprve přijít do kontaktu pouze s mikrobními fragmenty — bez přítomnosti jakéhokoli alergenu. Teprve mnoho měsíců později byly zvířata alergenu vystavena.
Výsledek byl opět pozoruhodný: plíce zůstaly klidné. Myši byly více než tři měsíce po expozici mikrobům stále chráněny před alergickými reakcemi. Peduto to vysvětluje tak, že mikrobní směs zřejmě rekondicionuje plíce jako orgán a připravuje je na budoucí podněty — imunitní systém pak nepřekročí práh panické reakce.
Plíce si zvykají na to, že zvenčí neustále přicházejí různé podněty, a učí se reagovat na ně selektivněji.
Klíčem nejsou imunitní buňky, ale struktura plic
Jedním z nejzajímavějších zjištění studie je, že vědci nenašli příčinu dlouhodobé ochrany v klasických imunitních buňkách, ale v tzv. fibroblastech. Jsou to buňky pojivové tkáně, které tvoří strukturu plic a podílejí se mimo jiné na jizvení a podpoře imunitních buněk.
Alergologický výzkum se obvykle soustředí na T-buňky, B-buňky a další složky imunitního systému. Tato studie však ukazuje, že „obyčejné" tkáňové buňky hrají zásadní roli v tom, jak dlouho si plíce uchovají konkrétní reakci.
Přepínač v DNA: úloha genu Ccl11
Když plíce přišly do kontaktu s mikrobními fragmenty, tým zaznamenal změnu ve fibroblastech u jednoho konkrétního genu: Ccl11. Tento gen řídí produkci bílkoviny důležité pro přitahování určitých imunitních buněk, které podporují alergický zánět.
U myší byl gen Ccl11 ve fibroblastech de facto vypnut prostřednictvím epigenetické změny — úpravy způsobu čtení DNA bez změny samotného genetického kódu. Takové „epigenetické přepínače" mohou zůstat nastaveny po velmi dlouhou dobu.
Změna ve fibroblastech funguje jako dlouhodobá paměť plicní tkáně a drží alergickou přechodnou reakci pod kontrolou po celé měsíce.
Protože fibroblasty zůstávají v plicní tkáni na rozdíl od mnoha cirkulujících imunitních buněk, může tato „paměť" přetrvávat výrazně déle. To z nich činí atraktivní cíl pro nové terapeutické přístupy.
Co to znamená pro budoucí léčbu?
Studie otevírá dveře k úplně jinému pohledu na prevenci alergií. Místo pouhého potlačování příznaků — antihistaminiky, nosními spreje nebo léky na rozšíření dýchacích cest — uvažují vědci o preventivních terapiích, které plíce připraví předem.
Možné aplikace, o nichž vědci uvažují:
- inhalační lék s bezpečnými mikrobními fragmenty podávaný před pylovou sezónou
- preventivní kúry pro děti z rizikových skupin se silnou alergickou predispozicí
- podpůrná léčba u pacientů s těžkým nebo obtížně léčitelným astmatem
- kombinace se stávající alergenovou imunoterapií pro déletrvající efekt
Vědci výslovně hovoří o profylaktických intervencích — léčbě podávané ještě před vznikem příznaků, aby se imunitní systém vůbec nevydal alergickým směrem. Než by se takový přípravek mohl dostat na trh, jsou nezbytné rozsáhlé studie bezpečnosti a účinnosti u lidí.
Jak tato zjištění souvisejí s hygienickou hypotézou?
Myšlenka, že mikroby mohou chránit před alergiemi, překvapivě dobře zapadá do dobře známé hygienické hypotézy. Ta předpokládá, že děti vyrůstající v extrémně čistém prostředí přicházejí do styku s méně mikroby, a mají proto vyšší riziko rozvoje alergií a astmatu.
Ve venkovském prostředí, na farmách nebo v rodinách s více sourozenci se alergie vyskytují průměrně méně. Možné vysvětlení: imunitní systém dostává v raném věku mnohem více „tréninkového materiálu" a lépe se učí rozlišovat skutečné nebezpečí od neškodných podnětů.
Nová studie přináší mechanistické zdůvodnění: expozice mikrobům ovlivňuje nejen imunitní buňky, ale i tkáňovou strukturu plic na buněčné úrovni. Vzniká tak jakýsi vestavěný brzdný systém proti alergickému přehánění.
Co to znamená pro alergiky dnes?
Pro ty, kdo již trpí sennou rýmou nebo astmatem, se v krátkodobém výhledu v ordinaci nic nemění. Popsané výsledky pocházejí z výzkumu na myších a přenos na lidi bývá mnohdy neúspěšný. Ani mikrobní fragmenty nejsou bez rizika — u lidí by mohly vyvolat nežádoucí zánětlivé reakce, takže bezpečnostní parametry musejí být naprosto jasné.
Přesto výzkum nabízí praktické poučení. Extrémně sterilní životní prostředí zřejmě imunitě příliš nepomáhá a může riziko alergie dokonce zvyšovat. Mnozí pediatři proto již dnes rodičům doporučují:
- nenechat děti příliš chráněné před běžným špínem a podněty okolního prostředí
- nepřehnaně omezovat kontakt s přírodou, venkovní hrou a domácími zvířaty
- používat dezinfekční prostředky pouze tam, kde je to skutečně nezbytné — při nemoci, ošetřování ran nebo ve zdravotnických zařízeních
To ovšem neznamená, že by lidé s těžkými alergiemi měli bezhlavě experimentovat. Kdo prudce reaguje na kočky, plísně nebo pyl, je nadále odkázán na stávající léčbu a vyhýbání se spouštěčům. Případná budoucí mikrobní medikace by musela probíhat pod přísným lékařským dohledem.
Otevřené otázky: kdo získá, kdy a jak dlouho?
V nadcházejících letech budou vědci především zkoumat, zda stejný mechanismus funguje u lidí, v jakých dávkách a u kterých skupin. Možná se ukáže, že krátká kúra v dětství stačí k trvalému nastavení plicní tkáně do méně alergického režimu. Nebo se ukáže, že jsou nutné pravidelné posilovací dávky — podobně jako u očkování.
Důležité bude také načasování. Dosáhne se největšího přínosu, pokud terapie začne ještě před první expozicí pylu nebo roztočům? Nebo mohou i dospělí s již existujícími alergiemi těžit z takového „resetu" plicní tkáně? Na těchto otázkách závisí, zda půjde převážně o léčbu pro děti a dospívající, nebo o široce využitelnou terapii.
Studie zatím ukazuje především jedno: plíce nejsou pasivním orgánem, který pouze přivádí vzduch. Samotná tkáň si pamatuje dřívější podněty a spoluurčuje, zda imunitní systém sklouznete do alergie, nebo ne. Pokud dokážou mikrobní fragmenty tuto paměť nasměrovat příznivým směrem, přiblíží se budoucnost, v níž pylové a astmatické sezóny nebudou zdaleka tak náročné, jak je dnes známe.
