Alergie na vzestupu, zejména ty dýchacích cest
Alergie se staly téměř každodenní realitou. Ve Francii trpí odhadem pětina až čtvrtina populace nějakou alergickou poruchou. Nejrozšířenější jsou alergie dýchacích cest – senná rýma a alergické astma. V celé Evropě jsou čísla podobná: miliony lidí kýchají během pylové sezóny nebo se dusí kvůli roztočům či zvířecím alergenům.
Astma a alergie dýchacích cest vznikají tehdy, když imunitní systém přehnaně reaguje na látky, které jsou ve skutečnosti zcela neškodné. Mezi nejčastější spouštěče patří:
- pyl stromů, trav a rostlin
- roztoči ukrytí v matracích a kobercích
- lupiny a chlupy domácích zvířat
- spory plísní ve vlhkých prostorách
Podle vědců se tělo jednoduše „mýlí" – vyhodnotí nevinný podnět jako vážnou hrozbu a spustí plnou imunitní odpověď. Výsledkem je zánět dýchacích cest provázený kýcháním, svěděním očí, dušností a sípáním.
Vědci testují překvapivý přístup s mikroby
Výzkumný tým pod vedením Gérarda Eberla a Lucie Peduto z Institut Pasteur a Inserm zkoumal, zda by mikroby samotné mohly pomoci zklidnit přecitlivělý imunitní systém. Nešlo přitom o žádnou infekci – vědci pracovali s bezpečnými, neživými fragmenty mikrobů.
Myším byly plíce vystaveny neinfekčním částečkám virů nebo bakterií. Tyto kousky nemohou způsobit onemocnění, ale imunitní systém je přesto rozpozná. Spustí se takzvaná imunitní odpověď „typu 1" – klasická reakce, kterou tělo nasazuje při skutečných virových nebo bakteriálních infekcích.
Cíleným kontaktem plic s mikrobními zbytky vzniká jakási tréninkový session pro imunitní systém – a přitom zvíře vůbec neonemocní.
Myším byl poté podán alergen – látka, která normálně vyvolá silnou alergickou reakci. Výsledek vědce překvapil: zvířata byla po dobu nejméně šesti týdnů téměř zcela chráněna před tímto alergenem.
Bez mikrobů se plíce staly přecitlivělými
V kontrolní skupině – u myší, které dostaly pouze alergen bez mikrobních fragmentů – se dělo pravý opak. Jejich plíce se doslova „naprogramovaly" na přecitlivělost. Při každém dalším kontaktu se stejným alergenem reagoval imunitní systém stále prudčeji a příznaky se zhoršovaly.
S přidanými mikrobními fragmenty tato vlna přehnaných reakcí vůbec nenastala. Plíce jako by se naučily: přichází sice nějaký podnět, ale není důvod spouštět alergickou paniku.
Dlouhodobá ochrana i bez současného podání alergenu
Vědci zašli ještě dál. Nechali myši nejprve přijít do kontaktu pouze s mikrobními fragmenty – bez jakýchkoli alergenů. Teprve o několik měsíců později byly myši vystaveny alergenu.
I v tomto případě byl účinek pozoruhodný: plíce zůstaly „klidné". Myši byly chráněny před alergickými reakcemi ještě více než tři měsíce po původní expozici mikrobům. Peduto to vysvětluje tak, že mikrobní směs plíce jako orgán doslova překondicionuje a připraví je na budoucí podněty – takže imunitní systém nepřejde okamžitě do stavu plné pohotovosti.
Plíce si zvyknou na to, že zvenčí neustále přicházejí různé podněty, a naučí se na ně reagovat selektivněji a střídměji.
Klíčem nejsou imunitní buňky, ale struktura samotných plic
Jeden z nejzajímavějších poznatků studie spočívá v tom, že vědci nenašli příčinu dlouhodobé ochrany v klasických imunitních buňkách, ale v takzvaných fibroblastech. Jde o buňky pojivové tkáně, které tvoří strukturu plic a podílejí se mimo jiné na hojení jizev a podpoře imunitních buněk.
Alergologický výzkum se tradičně zaměřuje především na T-buňky, B-buňky a další součásti imunitního systému. Tato studie však ukázala, že klíčovou roli v tom, jak dlouho si plíce určitou reakci „pamatují", hrají zdánlivě obyčejné tkáňové buňky.
Přepínač v DNA: role genu Ccl11
Když se plíce dostaly do kontaktu s mikrobními fragmenty, tým zaznamenal změnu ve fibroblastech u jednoho konkrétního genu: Ccl11. Tento gen řídí tvorbu bílkoviny, která přitahuje určité imunitní buňky podporující alergický zánět.
U myší byl gen Ccl11 ve fibroblastech doslova „vypnut" pomocí epigenetické změny. Jde o úpravy způsobu, jakým se DNA čte – bez jakékoli změny samotného genetického kódu. Tyto epigenetické přepínače přitom mohou zůstat nastaveny velmi dlouhou dobu.
Změna ve fibroblastech funguje jako dlouhodobá paměť plicní tkáně a drží alergickou přehnanou reakci pod kontrolou po celé měsíce.
Protože fibroblasty zůstávají v plicní tkáni na místě – na rozdíl od mnoha cirkulujících imunitních buněk – může tato „paměť" přetrvávat mnohem déle. To z nich činí atraktivní cíl pro vývoj nových terapií.
Co to znamená pro budoucí léčbu?
Studie otevírá dveře k zásadně odlišnému pohledu na prevenci alergií. Místo pouhého potlačování příznaků – antihistaminiky, nosními spreji nebo bronchodilatátory při astmatu – uvažují vědci o preventivních terapiích, které plíce připraví předem.
Možné aplikace, o nichž vědci uvažují, zahrnují:
- inhalační léčivo s bezpečnými mikrobními fragmenty podávané před pylovou sezónou
- preventivní kúry pro děti z rizikových skupin se silnou alergickou predispozicí
- podpůrnou léčbu u lidí s těžkým nebo obtížně léčitelným astmatem
- kombinaci se stávající alergenovou imunoterapií pro dosažení déletrvajícího účinku
Vědci hovoří výslovně o profylaktických intervencích – léčbě podávané dříve, než se vůbec příznaky objeví, aby se předešlo rozvoji alergické odpovědi imunitního systému. Než by se takový přípravek dostal na trh, jsou nezbytné rozsáhlé studie bezpečnosti a účinnosti u lidí.
Jak tyto poznatky zapadají do hygienické hypotézy?
Myšlenka, že mikroby mohou chránit před alergiemi, velmi dobře koresponduje se známou hygienickou hypotézou. Ta říká, že děti vyrůstající v extrémně čistém prostředí se setkávají s méně mikroby, a proto mají vyšší riziko vzniku alergií a astmatu.
Ve venkovském prostředí, na farmách nebo ve velkých rodinách s mnoha sourozenci se alergie vyskytují průměrně méně. Možné vysvětlení: imunitní systém dostává v raném věku mnohem více „tréninkového materiálu" a lépe se učí rozlišovat mezi skutečným nebezpečím a neškodnými podněty.
Nová studie přináší mechanistické vysvětlení: expozice mikrobům neovlivňuje jen imunitní buňky, ale i tkáňovou strukturu plic na buněčné úrovni. Vzniká tak jakýsi zabudovaný brzdný systém proti alergickému přehánění.
Co to znamená pro lidi s alergií dnes?
Pro ty, kdo již trpí sennou rýmou nebo astmatem, se v ordinaci prozatím nic nemění. Popsané výsledky pocházejí z výzkumu na myších a přenesení do lidské praxe se v medicíně pravidelně nedaří. Navíc mikrobní fragmenty mohou u lidí vyvolat nežádoucí zánětlivé reakce, takže bezpečnostní hranice musí být naprosto jasná.
Přesto výzkum nabízí zajímavé podněty pro každodenní život. Extrémně sterilní životní prostředí zjevně nepřináší imunitě žádné výhody a může dokonce riziko alergie zvýšit. Mnozí dětští lékaři proto rodičům již nyní doporučují:
- chránit děti před běžnými nečistotami a podněty z prostředí jen přiměřeně, nikoliv nadměrně
- příliš neomezovat kontakt s přírodou, venkovní hrou a domácími zvířaty
- dezinfekční prostředky používat pouze tehdy, kdy je to skutečně nutné – při nemoci, ošetřování ran nebo ve zdravotnických zařízeních
To samozřejmě neznamená, že by lidé s těžkou alergií měli bezhlavě experimentovat. Kdo silně reaguje na kočky, plísně nebo pyl, zůstává odkázán na stávající léčbu a vyhýbání se spouštěčům. Případná budoucí mikrobní medikace by musela probíhat výhradně pod přísným lékařským dohledem.
Otevřené otázky: kdo, kdy a jak dlouho?
V nadcházejících letech budou vědci především zkoumat, zda stejný mechanismus funguje u lidí, v jakých dávkách a u kterých skupin pacientů. Možná se ukáže, že krátká kúra v dětství stačí k trvalému nastavení plicní tkáně na méně alergický režim. Nebo se naopak prokáže, že jsou nutné pravidelné posilovací dávky – podobně jako u očkování.
Důležitou roli hraje i načasování. Dosáhne se největšího přínosu, pokud terapie začne ještě před prvním kontaktem s pylem nebo roztoči? Nebo mohou mít z takového „resetu" plicní tkáně prospěch i dospělí s již existujícími alergiemi? Odpovědi na tyto otázky rozhodnou, zda půjde především o terapii pro děti a dospívající, nebo o široce využitelnou léčbu.
Studie každopádně jasně ukazuje, že plíce nejsou pasivním orgánem sloužícím pouze k průchodu vzduchu. Tkáň sama si pamatuje dřívější podněty a spoluurčuje, zda imunitní systém sklouznout do alergie, nebo ne. Pokud mikrobní fragmenty dokážou tuto paměť nasměrovat žádoucím směrem, přibližuje se budoucnost, v níž sezóny senné rýmy a astmatu nebudou zdaleka tak kruté, jak jsme dnes zvyklí.
